Písek ve stroji Provided by Goout

Event has expired view similar events

PLATO Ostrava Janáčkova 22, Ostrava – Moravská Ostrava a Přívoz

External links EventVenue

Exhibitions

Tickets available at venue

Czech description only

V roce 2020 je ústředním tématem PLATO pojem intenzit. Projekt „Písek ve stroji“ se zabývá povahou intenzity jako jedné z obecně sdílených charakteristik dnešního světa prostřednictvím pokusu o urychlení procesu zpomalení.

Základem projektu Písek ve stroji je stejnojmenná výstava úzce propojená se specifickým programem, jejichž jádrem je sabotáž produktivity a nerůst. Jsou tací, kteří věří, že je třeba zrychlit – a aktivovat tak – sebedestruktivní síly kapitalismu, jež mu jsou podle nich vlastní; zpomalit prý už není možné. Současná vlna protipandemických opatření napovídá, že zpomalení si lze za určitých okolností představit a že se spíše srovnáme se „škubnutím po zatáhnutí záchranné brzdy” nebo zadřením stroje než s „nárazem” v plné rychlosti. Lze taková opatření dělat pouze shora? PLATO Ostrava chce výstavou upozornit, že pískem ve stroji jsme především my, kteří se hrdě a cíleně stáváme krizí stroje jedoucího na plné obrátky.

Základem výstavy je „materiálová knihovna“ a díla umělkyň a umělců (Hany Drštičkové, Andrease Gajdošíka, Oto Hudce, Šimona Kadlčáka, Mariuse Konvoje, Vojtěcha Kundráta, Apoleny Rychlíkové, Terezy Vinklárkové a Mariky Volfové) tematizující a často i vytvořená z odpadových materiálů po masové produkci ostravských výroben a firem. Materiálová knihovna je prakticky využitelná a funkční. Jde o kartotéku materiálových vzorků, jejichž kvality si uživatelé knihovny mohou nejen prohlédnout, ale také je fyzicky a fyzikálně prozkoumat, a to jak v průběhu výstavy, tak i v budoucnu, po jejím ukončení. Materiálová knihovna totiž bude v PLATO fungovat dlouhodobě. Na výstavě Písek ve stroji jsou návštěvníci navíc konfrontováni s (uměleckými) pracemi vycházejícími z materiálových vzorků. Díla se tak mohou stát inspirací pro vlastní umělecké projekty. Materiál a materialita přitom, jak je vidět z jednotlivých děl, nemusí být zdaleka pojímána jako kategorie spojená s konzumem, ale také jako prostředek diskurzivní sabotáže růstové společnosti, jako environmentální (záchranná) brzda, která musí mít nevyhnutelně kromě ideové také svou materiální podobu.

Využití odpadových a zbytkových materiálů nebo energií není samospásné řešení pro umělce či umělecké instituce, pokud se nezabývají jejich vznikem a spotřebou. Chce navázat tam, kde skončil Gustav Metzger se svým „sebezničujícím uměním“ v raných šedesátých letech 20. století. Umělecká díla v projektu nemají ambici pouze ničit sebe samé, ale destabilizovat imperativ institucí umění po produkci „radostně nového“. Negativní recyklace a recyklace v kontextu freudovského konceptu pudu ke smrti (Todestriebe) paradoxně umožní, aby mohli více peněz investovat do jednotlivců participujících na projektu a do jejich životů. Odpadní materiály v projektu neslouží exkluzivně umělcům, ale jdou k rukám všech uživatelů, kteří o ně projeví zájem. Umělci jen sugerují užití těchto materiálů coby „retardérů“ růstu.

Vystavující: Václav Drozd, Hana Drštičková, Jakub Černý, Andreas Gajdošík, Oto Hudec, Šimon Kadlčák, Marius Konvoj, Vojtěch Kundrát, Tomasz Rakowski, Eva Rossal, Apolena Rychlíková, Tereza Vinklárková, Marika Volfová