Karafiáty a samet: Umění a revoluce v Portugalsku a Československu

Today

City Gallery Prague, 2nd floor Mariánské náměstí 1, Praha 1

External links EventVenue

Exhibitions

60–120 CZK, Tickets available at venue

Czech description only

Kurátorský projekt „Karafiáty a samet: Umění a revoluce v Portugalsku a Československu“ představuje první souhrnnou přehlídku portugalského vizuálního umění v Čechách i na Slovensku v historicko-politickém dialogu s československými umělci.

Společným východiskem výstavy je rok 1968, doba pražského jara v Československu a v Lisabonu jara Marcela Caetana. Tento rok představoval první záchvěv nadějí v konec stávajících nedemokratických režimů. Nadějí, které v Československu zmařila sovětská okupace a v Portugalsku pokračování koloniální války. Roky 1974 a 1989, data pokojných revolucí, poté přinesly oběma státům svobodu. Karafiátová revoluce se odehrála 25. dubna 1974 a sametová revoluce v Československu 17. listopadu 1989.

Výstava uvádí díla československých a portugalských umělců, osobností a legend, jež reagovaly na totalitní režimy a měly zásadní vliv na formování současného umění obou zemí. Patří mezi ně zejména Adriena Šimotová, Eva Kmentová, Olbram Zoubek, Květa a Jitka Válovy, Jiří Kovanda, Petr Štembera, Karel Miler, Jan Mlčoch, Milan Knížák, Václav Havel, Jiří Kolář, Július Koller, Ľubomír Ďurček, Mária Bartuszová, Jana Želibská a mnozí další. Do kontextu s nimi jsou zahrnuti jejich portugalští vrstevníci Helena Almeida, Lourdes Castro, Ana Vieira, Ana Hatherly, Fernando Calhau, Manuel Alvess, António Barros, Silvestre Pestana, Alberto Carneiro, Ernesto de Sousa, Álvaro Lapa a José de Guimarães a jiní. Ke slovu se dostává také mladší generace reflektující téma obou totalitních režimů a revoluce: Zbyněk Baladrán, Jan Pfeiffer, Filipe Marques, Carla Filipe nebo česko-portugalská umělkyně Ana de Almeida.

Kromě uměleckých děl prezentuje výstava rozsáhlé rešerše České televize, Rádio e Televisão de Portugal, Knihovny Václava Havla a Fundacão Soares. Zároveň poprvé u nás dává nahlédnout do soukromých archivů portugalských studentů. Právě oni jako první zahraniční delegace přijeli podpořit naši demokratizaci. Padesát tisíc růží, které rozdali na Národní třídě, se stalo symbolem solidarity a svobody.